Pes byl již od pravěku věrným a důležitým pomocníkem člověka. Podle středověkých bestiářů nebyl schopen žít bez lidí. Měl mnoho ras, které byly vyšlechtěny k různým účelům. Některé měly strážit majetek, jiné byly určeny k oblíbenému lovu zvířat nebo ptáků, jiné měly hlídat stáda ovcí. Velice oblíbení ale byli i psi určení k mazlení a jejich majitelé si je pořizovali za vysoké sumy. Štěňata pak bývala dokonce velice oblíbeným dárkem. U psů byla vedle věrnosti ceněna hlavně jejich schopnost vyléčit si olizováním rány, čemuž je věnována velká pozornost i v dochovaných písemných pramenech. Léčivé schopnosti byly často dávány do souvislostí se zpovědí, která mohla člověka „vyléčit“ z jeho hříchů. I když byl pes na jedné straně vnímán jako ztělesnění věrnosti, byly mu jako nečistému zvířeti připisovány i některé špatné vlastnosti.